Donut mě cvičit | Tereza P. Polivchuk
| Kategorie: | připravujeme |
|---|---|
| Položka byla vyprodána… | |
.png?6679c1e2)
.png?660a7e9e)
.png?660a7fd8)
.png?660d53ed)
Radka miluje donuty a nesnáší pohyb. O fitku si myslí, že je místem, kam se lidi chodí dobrovolně mučit. Její nejlepší kamarád Marek na to má však jiný názor a do jednoho z nich ji dotáhne. Radka se tam setká s Romanem – trenérem s tělem antického boha.
Ten vlivem nemilosrdného osudu nemá typickou duši chlapa, třebaže mu zrak občas sklouzne spíš do výstřihu než do očí. Jedno Romanovo zašeptání a Radka si hodí činku na nohu.
Nevinná nehoda spustí lavinu komických, ale i dramatických událostí. Co se stane, když někdo řízne do stále nezacelené rány? Je možné odpustit tomu, kdo vám vypálí život do základů? A jak s tím vším souvisí jablečné taštičky?
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Mé jméno je Tereza Polivchuk Poslušná a teprve začínám psát. Ačkoliv vím, že druhá Rowling ze mě nebude, doufám, že i tak najdu fanoušky, které bude bavit u mých textů plakat, smát se nebo rudnout. Ať už vztekem či studem.
Už nějaký čas píšu knižní recenze na IG jako @terr_books. Povídky miluju číst i psát, protože některým příběhům stručný kabátek zkrátka sluší. Ty nejlepší dávám na své stránky neposlusnepribehy.cz. Kromě toho za koření života považuji černý (lehce nekorektní) humor, sarkasmus a špetku cynismu, pomocí kterých přežívám nástrahy každodenního chaosu s nadhledem.
Na vysoké škole jsem vystudovala management, který mě sice baví, ale rozhodla jsem se nepracovat v tomto oboru, protože nervy mám jenom jedny a práce s lidmi je vskutku náročná.
Moji smečku tvoří manžel, pes a čtyři kočky. Žijeme spokojeně ve vysněném baráčku se zahradou a v životě nám nic nechybí. Kromě psaní a čtení miluji kreativní činnosti – kreslení, diamantování, puzzle, tvorbu z papíru a taky procházky přírodou, cestování a objevování nových zemí, ve kterých si vždy uvědomím, jak se v Česku žije krásně.
Postupem času se ze mě stal asociál, takže mi stačí rodina a pár přátel. Nikdy jsem nechtěla být spisovatel a psát jsem začala až na podzim 2023. Zkusila jsem sepsat pár povídek a ty se setkaly s nadšeným ohlasem. Můj kryptonit? Příliš bujná fantazie. Nejlepší nápady na horory mám, když má manžel noční. To pak ležím s očima dokořán a zírám do rohu místnosti, zatímco čekám, až odtamtud vyleze nějaký ten démon. A fakt tomu nepomáhají kočky, které sedí a zírají do zdi…
